Interview

Roman Tvrzník: EU začíná řešit neodvádění recyklačních příspěvků na marketplaces. Chystá se i rychlé lokální řešení

Když jsme spolu mluvili před rokem, zmiňoval jste, že z hlediska zpětného odběru byl rok 2024 velmi úspěšný. Nyní se nacházíme v polovině roku 2026 – jak s odstupem hodnotíte uplynulý rok 2025? Podařilo se pozitivní trend udržet?

Podařilo. Konkrétně jsme odebrali 73 166 tun vysloužilých elektrospotřebičů. Mimochodem, toto množství pro vaši představu odpovídá zhruba hmotnosti šesti žižkovských věží v Praze. Největší hmotnostní podíl ve zpětném odběru tradičně představovaly velké domácí spotřebiče, jako jsou lednice, mrazáky, pračky, myčky či sporáky. Celkovou míru sběru Elektrowin loni splnil na 72,25 %.

Velkým tématem zůstávají v oboru také on-line tržiště, která často zprostředkovávají prodeje elektrospotřebičů bez uhrazení příspěvku na recyklaci. Došlo za uplynulý rok k nějakému reálnému legislativnímu posunu v Bruselu? Podařilo se přenést odpovědnost z jednotlivých nepostižitelných dodavatelů přímo na tato zprostředkovatelská tržiště?

Bohužel ne, ale je o tom v Bruselu vedena obsáhlá diskuse jak ze strany členských států, tak i různých profesních asociací. Toto zásadní téma je nutné vyřešit na úrovni celé EU, protože především čínská internetová tržiště valí do Evropy obrovská množství spotřebičů, hlavně těch malých. Nicméně v ČR se podařilo přesvědčit různé zájmové asociace a Hospodářskou komoru, které podporují hledání českého řešení tohoto problému do doby, než bude přijato celoevropské řešení. Věřím, že díky široké podpoře se podaří přesvědčit i české zákonodárce, aby problém řešili. Příležitost se nabízí – Česká republika musí do zákona o výrobcích s ukončenou životností implementovat nařízení EU týkající se baterií, a tudíž se Poslanecká sněmovna bude novelou zákona zabývat.

Dokážete vyčíslit, co znamená neodvádění příspěvků v rámci prodeje, zejména tedy přes online tržiště, finančně?

Úniky na recyklačních příspěvcích za tyto elektrospotřebiče jdou pouze v rámci České republiky do desítek milionů korun ročně, k čemuž se přidávají i nezpoplatněné obaly.

V této souvislosti mi dovolte ještě malé připomenutí. Recyklační příspěvky u elektrospotřebičů se od roku 2015 nezměnily. A to i přesto, že celková inflace za toto období překročila 50 % a že se zvýšilo množství sebraných spotřebičů v ČR z necelých 75 000 tun v roce 2015 na více než 180 000 tun v roce 2024. To sice svědčí o efektivitě činnosti kolektivních systémů, ale zároveň není reálné recyklační příspěvky nadále držet na současné úrovni.

Organizace jako WEEE Forum a APPLiA dříve silně apelovaly na Evropskou komisi, aby přehodnotila cíle sběru, které už neodpovídají principům cirkulární ekonomiky a prodlužování životnosti spotřebičů. Pohnuly se v tomto směru ledy? Zaznamenali jste v posledním roce na evropské úrovni ochotu metodiku výpočtu kvót aktualizovat tak, aby dávala větší smysl?

Připravuje se novela směrnice, která by nahradila tu současnou, která platí od roku 2012 a o které se několik let diskutuje. Nicméně v současné době to vypadá, že se ledy pohnuly a i v souvislosti s posedlostí EU ohledně oběhového hospodářství se na novele začalo intenzivně pracovat. Pro přípravu nové směrnice byla v listopadu 2025 založena pracovní skupina, jejímž členem jsou i sdružení WEEE Forum a APPLiA, která se pravidelně schází. Jako svůj příspěvek k diskusi ohledně nelogičnosti kvóty 65 % prezentovalo WEEE Forum Evropské komisi studii Deloitte. Tato studie jasně poukázala na fakt, že míra sběru počítaná z uvedení na trh v předchozích třech letech není objektivní především z důvodu dlouhé životnosti elektrospotřebičů, která dle studie dosahuje průměrně 14,5 roku. Proto studie doporučila, aby se míra sběru počítala jako procento z množství, které se skutečně vyskytuje a ke kterému mají kolektivní systémy přístup – tj. zejména sběr v obcích a u prodejců. Dále studie doporučila jako pomocné parametry pro hodnocení sběru například informační kampaně a vzdělávání veřejnosti.

Evropa se v poslední době intenzivně soustředí na surovinovou bezpečnost a získávání kritických surovin ze staré elektroniky. Jak se Elektrowin a vaši smluvní zpracovatelé připravují na tyto rostoucí tlaky? Vyžaduje to od zpracovatelských firem masivní investice do nových technologií, abychom z e-odpadu dostali i vzácné kovy?

Je to tak. Evropa má velmi ambiciózní cíle týkající se digitalizace, energetické soběstačnosti i nových energetických zdrojů. Nesmíme zapomenout ani na zvýšenou poptávku vyvolanou potřebami zbrojního či leteckého průmyslu. K těmto cílům bohužel Evropa nemá dostatečné surovinové zdroje a v mnoha případech jsme závislí na zemích, které nám nejsou úplně přátelsky nakloněné. Takže na to, co v Evropě máme v podobě elektroodpadu, bychom se měli skutečně zaměřit, maximálně to vytěžit a získat z toho suroviny, které zde máme, obrazně řečeno, „na podnose".

Do zpracovatelských kapacit bude určitě nutné investovat, ale speciálně pro prvky vzácných zemin bude nutná koordinace a hledání celoevropských řešení. Hlavním problémem u prvků vzácných zemin není jejich výskyt, ale malá koncentrace jak v primární surovině, tak i v recyklovaných spotřebičích. A tyto technologie se musí vyvinout, což bude extrémně náročné a nákladné.

Elektrowin drží oprávnění pro provozování kolektivního systému i pro provozovatele fotovoltaických elektráren. Boom solárních panelů v Česku stále pokračuje. Pozorujete už ve svých systémech masivnější nástup vysloužilých panelů z těch úplně prvních instalačních vln před mnoha lety, nebo nás ta hlavní tsunami solárního e-odpadu teprve čeká?

Zatím nějaký výrazný nárůst nepozorujeme. Fotovoltaické panely se na celkovém sběru podílejí pouze 0,005 %. Motivem k předání do zpětného odběru je především poškození – ať už chybou provozovatele, nebo v důsledku přírodní pohromy. Případy, kdy se provozovatel rozhodne vyměnit staré panely za nové, jsou vzácné.

Evropská unie v posledních letech silně prosazuje legislativu spojenou s takzvaným „právem na opravu". Jak tento trend vnímáte z pozice kolektivního systému? Očekáváte, že se tento legislativní tlak v dohledné době reálně promítne do citelného poklesu objemu vyřazeného elektroodpadu, nebo jde podle vás spíše o zbožné přání evropských úředníků?

To je věčné dilema. Výrobci samozřejmě chtějí prodávat, ale naproti tomu je zde snaha zvýšit opravitelnost jejich produktů. Osobně se domnívám, že u velkých spotřebičů typu pračka či myčka se opravy vyplatí. U malých spotřebičů však jejich opravy jsou kvůli ceně lidské práce zpravidla nelogické. Vyplatí se opravovat například vysavače nebo kuchyňské roboty, ale rozhodně ne třeba fény nebo žehličky. Osobně se domnívám, že na množství sebraných spotřebičů opravitelnost nemá zásadní vliv.

Obrovským a stále rostoucím problémem, který trápí odpadové hospodářství napříč Evropou, jsou jednorázové elektronické cigarety. Obsahují cenné suroviny i lithiové baterie, ale spotřebitelé je často vyhazují do běžného komunálního odpadu, čímž vzniká nejen ekologický problém, ale i obrovské riziko zahoření na třídicích linkách. Jak podle vás tento problém řešit?

Především nerozumím tomu, že se takový výrobek v době, kdy se omezují, nebo dokonce zakazují drobné plastové výrobky a plastové sáčky, vůbec může vyrábět. Řešením může být úplný zákaz jejich výroby nebo uložit povinnost všem jejich prodejců, aby jednorázové cigarety sbírali, samozřejmě v kombinaci s náležitou osvětou.

V loňském roce proběhla velká putovní výstava „20 let Elektrowinu – Recyklujeme pro budoucnost", která postupně navštívila všechna krajská města. Jak s odstupem hodnotíte celý projekt oslav? Jaké jste měli ohlasy v regionech a s jakou vizí nyní vstoupil Elektrowin do své třetí dekády fungování?

Projekt oslav hodnotím pozitivně nejenom já, ale i představitelé krajů a měst, kam výstava zavítala. Slavnostní zahájení navštívilo více než 400 pozvaných zástupců statutárních měst a krajů. Výstava se těšila nejenom velkému zájmu široké veřejnosti, ale vzbudila i mediální pozornost jak v tištěných médiích, tak i na sociálních sítích a stala se námětem pro několik televizních i rozhlasových reportáží, ve kterých byl Elektrowin prezentován. Nadstavbou výstavy byla mezinárodní konference s názvem „Recykluji, tedy jsem", které se aktivně zúčastnil prezident WEEE Fora, generální ředitel bruselského sdružení APPLiA, zástupci MŽP, krajů, magistrátů, výrobců a dalších spolupracujících subjektů i dalších kolektivních systémů jak z ČR, tak i ze zahraničí.

Naše vize se nemění – chceme být nadále spolehlivým a respektovaným partnerem jak pro naše výrobce, tak i naše dodavatele a plnit povinnosti výrobců s maximální efektivitou.