poslední týdny utekly jako voda. Mám pocit, že jdeme z jedné prezentační akce do druhé. Navzdory tomu, že situace na trhu velkých spotřebičů není příliš dobrá a určité mezery vykazuje i jinak pozitivní sektor SDA, většina firem nepolevuje v marketingu a komunikaci. Důvod je jasný. Všichni vidí, že zejména čínské firmy, jimž jsme se věnovali v posledním čísle, stupňují tlak. Kdo nechce zůstat v tomto závodu zapomenut u krajnice, nemá jinou možnost než bez ohledu na prodeje investovat. Stačí se na chvíli zastavit, jen se tak lehce vydýchat, a náskok ostatních závodníků už nedoženete. Současně ale vnímám, že tvrdá realita konsolidace trhu si začíná vybírat svou daň. A to hlavně u distribučních firem, pro které jsou okolnosti o poznání složitější. Na rozdíl od zastoupení značek s centrálami a poměrně velkorysými rozpočty v zádech jsou v trhu více osamoceny, bez dostatečné podpory od svých dodavatelů, tedy značek, které poskytují peníze na marketing dle obratu. Pokud byl letošní rok o střetu s novou realitou, příští rok nepochybně přinese její nemilosrdné důsledky… Distribuční firmy musejí najít cestu, jak na trhu obstát i v situaci, kdy zde zůstali tři velcí prodejci s vlastními privátními značkami a současně sílí přeshraniční obchod včetně centralizovaných prodejů přes weby značek a podobně. Neexistuje na to samozřejmě žádná univerzální odpověď, protože vždy záleží, co konkrétně která distribuční firma dělá. Lpět na minulosti a nostalgicky vzpomínat na to, jak skvěle byznys fungoval před deseti či patnácti lety, je ale to nejhorší, co může její vedení udělat. A zastavit komunikaci? Budgetová úspora přinese sice okamžitou úlevu v rámci firemních financí, ale smrtící smyčku brzy utáhne ještě víc. Nyní jde skutečně o přežití a nově rozdané karty trhu si žádají novou strategii. Zajímavé přitom je, že někteří distributoři naopak v posledních letech citelně posílili a daří se jim – nyní je řeč o těch, kdo navázali spolupráci s nastupujícími čínskými firmami, jako jsou Xiaomi, Roborock, Dreame a další. Tito distributoři přirozeně těží z toho, jak se Číňané v Evropě intenzivněji angažují. Letos ještě výrazně více s tím, jak se pro ně stal americký trh silně rizikovým kvůli neustále se měnícím clům a vyjádřením Donalda Trumpa. Zde si ale dovolím dvě poznámky. Číňané na zdejší trhy spěchají bezprecedentně překotným tempem – to tempo je až nezdravě rychlé, z čehož plynou chyby. Marketingová masáž kontrastuje s nepřehlednou distribucí, kdy se u některých těchto značek distributor v posledních pár letech minimálně jednou měnil. Nešťastné pak je, když dochází k distribučnímu schizmatu, kdy výrobky na trh dodává více firem bez exkluzivity. A za matoucí považuji i to, pokud jde o mezinárodní distribuční firmy, přičemž na jednotlivých trzích v našem regionu má každou ze značek na starost někdo jiný. A že nejde jen o můj pohled na věc, dokládá to, že se mě na zmatek v distribuci čínských značek ptali nezávisle na sobě dva lidé během nedávné kontraktace FAST Day. Přestože byli z oboru, a to přímo ze sektoru SDA, nebyli schopni vyjmenovat, pod koho jaká z čínských značek spadá. Druhá věc potom je, že distribuční firmy mohou Číňanům posloužit jen jako dočasné (levné a rychlé) řešení pro přístup na trh, než distribuční model změní. K něčemu takovému ale pravděpodobně nedojde v dohledné době. I tak jsem zvědavý, co přinese rok 2026. Minimálně by to chtělo, aby nová vlna čínských výrobců ukončila eratickou fázi přístupu k evropským trhům a přišla s nějakou promyšlenou a dlouhodobou komunikační a distribuční strategií. Zatím to totiž není žádný krásný a velkolepý ohňostroj. Spíš to působí, že Číňané odpálili vše najednou. Jistě, velkolepé, jenže taky zcela nepřehledné. Příjemné čtení přeje VÁŽENÍ ČTENÁŘI, Lubor Jarkovský šéfredaktor
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=