25 Sell • 4/2025 • 25 TÉMA • ODPADY patnáct let může být použit v té nové,“ řekl Paolo Falcioni. Výrobci proto usilovně hledají cesty, jak materiály recyklovat do stejných aplikací (upcyklace), nikoliv jen do laviček v parku (downcyklace). S tím souvisí i strategický význam kritických surovin, jejichž potřeba vlivem digitalizace, elektromobility a zelené transformace raketově roste. Roman Tvrzník, jako již několikrát v minulosti, varoval před závislostí Evropy na nestabilních režimech. „Jsme z 65 % závislí na Číně, z velkého procenta na Rusku, na Demokratické republice Kongo a podobných zemích,“ připomněl. Ekodesign jako popelka, kterou válcují jednorázové e-cigarety Jako jeden z nejúčinnějších nástrojů v boji proti plýtvání se ukázal takzvaný ekodesign. Podle dat Evropské komise byl zodpovědný za polovinu úspor energie stanovených pro rok 2020. Paolo Falcioni jej trefně označil za „popelku legislativy“ – skromný, ale nesmírně efektivní nástroj, který funguje, protože je postaven na měřitelných parametrech, jako je energetická účinnost. O to větším paradoxem je, že trh nadále zaplavují produkty, které jdou proti všem jeho principům. Diskuse se stočila například k fenoménu jednorázových elektronických cigaret, které mají extrémně krátký životní cyklus a končí v nejrůznějších odpadních tocích, kde představují značné riziko. Petr Kratochvíl problém ilustroval na konkrétních číslech: „Demontáž elektronické cigarety představuje poměrně složité vyjmutí baterie, takže náklady jsou zhruba 100 korun na kilogram. Jenom na tuto operaci.“ Jak je možné, že takové výrobky vůbec mohou na trh? Podle diskutujících za to může především rychlost, s jakou přicházejí na trh rozličné inovace. Změna společnosti vždy byla rychlejší než zákonodárný proces. Legislativa, zejména ta kvalitní, je pomalá a na nové trendy dokáže reagovat jen se značným zpožděním. Jednotný trh s odpady? Zatím jen sci-fi Klíčovým předpokladem pro efektivní získávání surovin je dosažení potřebné efektivity a spolupráce v rámci Unie. Recyklační závody specializované na konkrétní materiály potřebují sbírat odpad z širokého okolí. Jenže narážejí na bariéru, kterou David Surý z Ministerstva životního prostředí trefně pojmenoval: neexistence jednotného trhu. „Máme sedmadvacet jednotlivých EPR systémů. Pro výrobce, který uvádí výrobek na trh v celé Evropské unii, to znamená v podstatě sedmadvacet různých povinností,“ vysvětlil Surý. Tuto myšlenku podpořil i Jan Vlak, prezident evropského WEEE Fora, který volá po jednotné evropské regulaci (nařízení) namísto současné směrnice, kterou si každý stát implementuje po svém. To by vytvořilo rovné podmínky pro všechny. Jenže snahy o volný pohyb odpadu narážejí na odpor veřejnosti, která se brání „cizímu odpadu“, a na složitou byrokracii spojenou s přeshraniční přepravou. Zatímco legální toky jsou přísně regulovány, nelegální dovozy, jak ukázaly známé případy, dál kvetou. Fotka směsi kovů s převládající mědí pořízená během naší loňské návštěvy společnosti Praktik System. Jedná se o výsledný produkt recyklace.
RkJQdWJsaXNoZXIy MTIzMjY=