SELL: 05 / 2021

přestože po pár týdnech skoro normálního života se nám situace zase trochu zkomplikovala, náboj letní pohody, kdy velká část z nás hodila covid na chvíli za hlavu a vylezla z izolace, nám asi už nic nevezme. Celé měsíce jsem zde psal o důležitosti veletrhů, setkávání lidí a „face to face“ byznysu, přičemž jsem si říkal, jestli nejsem přehnaně konzervativní. Jestli nezačínám příliš inklinovat ke „starým dobrým časům“, což je s každým dalším rokem života přirozeněj- ší a přirozenější, ale současně velmi nebezpečné. Nakonec to vede k tomu, že člověk zakrní a je v opozici proti jakékoliv změně. Přitom žádné „staré dobré časy“ nikdy nebyly. Každá doba měla své problémy. To si jen vždy jedna generace idealizuje svět z doby, kdy prožívala dětství nebo mládí, a vše nové, co narušuje tento obraz, proto odmítá či zesměšňuje. Generace rodičů v 60. letech brojila proti rokenrolu a s ním spojené květinové revoluci, zatímco v současnosti se na tuto éru nostalgicky vzpomíná. Pocit, že se upínám k předcovidovému fungování světa, ale nemám. Pandemie nemůže přepsat fundamenty fungování lidské společnosti, kam určitě patří potřeba vytvářet a udr- žovat sociální vazby. Když jsem napsal na přelomu května a června pár lidem z oboru, které za ty roky považuji za přátele, zda nezajdeme konečně na pivo, nečekal jsem, že začnou sami navrhovat další jména, která by na této soukromé sešlosti neměla chybět. Nakonec jsem roze- slal zprávu pár desítkám lidí a z původního piva ve čtyřech lidech byla akce, na kterou dorazilo skoro třicet zástupců různých firem. Hlad po osobním setkání byl obrovský bez ohledu na věk i pohlaví. Pod rozložitými korunami kaštanů a lip na zahrádce hospody Na Květnici jsme tedy v půlce června zasedli k jednomu stolu. Před dvěma lety by šlo o jednu z mnoha takových akcí, na kterou bych neplýtval místem v úvodníku. V kontextu současné doby ale byla během této sešlosti ve vzduchu cítit energie, s níž všichni do pražských Nuslí dorazili. Prostá radost z toho, že si můžeme ťuknout a normálně poklábosit. Jsem rád, že chuť vidět se nezmizela, stejně jako víra, že se nakonec nějakých těch veletrhů a jiných společenských událostí dočkáme. Když byl leckdo ochotný jet kvůli „pivu“ vlakem do Prahy a později večer se stejným způsobem vracet domů, nemám o „face to face“ byznys strach. Příjemné čtení přeje VÁ Ž ENÍ Č TENÁ Ř I, Lubor Jarkovský šéfredaktor