Bude výroba v Číně znovu v kurzu? Výrobci nabízejí rekordní slevy a cena kontejnerů prudce klesla
Desetiletí budovaný byznys s nákupem levného zboží v Číně a jeho dovozem do západního světa vzal během covidu částečně za své. Přílišná závislost amerických a evropských značek na jedné oblasti světa se ukázala jako problematická. Diverzifikace zadávání výroby či pouhého nákupu zboží z katalogu ale tvrdě dopadla na dosavadní továrnu světa. Tamní výrobci nyní vyrážejí do Evropy a nabízejí na produkci ze svých továren nemalé slevy. Atraktivitu návratu do Číny zvyšuje i propad cen kontejnerů.
Pandemie přinesla výrobní revoluci
Turecké firmy jako Arçelik nebo Vestel jsou zavaleny objednávkami, zatímco Hisense nebo Midea mají výrobní linky v Číně nevytížené a přišly v posledních dvou letech o velké množství odběratelů. Ti přesunuli svůj zájem do jiných oblastí světa – evropské firmy hlavně ke zmíněným tureckým výrobcům, kteří nevyrábějí jen na domácí půdě. Mají továrny i v Rumunsku nebo Egyptě, případně na výstavbě dalších závodů v Evropě a jejím okolí pracují. Čína se kvůli dlouho dodržované nulové toleranci covidu, neustálým lockdownům a drahé dopravě stala především pro sektor velkých spotřebičů méně zajímavým partnerem. Evropské a americké firmy si současně uvědomily, že nemohou stavět svůj byznys na produkci v jedné oblasti světa, a tak začal už během covidu proces budování nových výrobních pilířů. Evropským značkám se jevily i s ohledem na cenu dopravy vhodné právě země v blízkém okolí, obzvlášť ty v oblasti Středozemního moře.
Už v minulém vydání jsme psali, že turecký Arçelik chystá výstavbu nové továrny v Egyptě za 100 milionů dolarů. Spotřebiče v ní vyráběné by měly mířit primárně na trh afrických zemí a okolních států. Závodům v domácím Turecku tak nová výrobní lokace nepochybně uleví. Výstavba v Káhiře byla zahájena 7. prosince a první spotřebiče by měli z výrobní linky sjet už koncem příštího roku. Vyrábět se zde bude až 1,5 milionu kusů ročně.
Jedním z největších producentů v dosahu Evropy je vedle Arçeliku i další turecká firma, Vestel. Její „Vestel City“ má celkovou rozlohu 1,3 milionu metrů čtverečních.
Drahé energie v Evropě
Přestože se ještě loni mohlo zdát, že postupný odklon firem od Číny bude trvalejší, nemusí to tak nakonec být. Na starém kontinentu způsobuje skokový růst cen energií průmyslu, včetně výrobních závodů domácích spotřebičů, nemalé problémy. A zvyšování cen se v posledních měsících dotklo nejen států stojících pevně na straně Ukrajiny, ale také Turecka, kde průmyslovým podnikům vzrostly náklady na energie až o 50 %. Jelikož přechod značek ke spotřebičům z tureckých továren trval určitou dobu, ještě minimálně několik měsíců na svých portfoliích reálně nic nezmění. Už nyní ale některé z nich aktivně řeší obnovení dodávek z Číny. Důvodů mají hned několik:
- Přílišná vytíženost továren v okolí Evropy a delší dodací doby. Navíc i tyto továrny občas dál trápí nedostatek některých komponent
- Nákupní cena spotřebičů z továren v blízkosti Evropy vlivem vysoké poptávky stoupla, zatímco čínští producenti nabízejí až dvouciferné slevy
- Cena dopravy z Číny se postupně blíží předpandemické úrovni. Aktuálně je o více než 70 % nižší než loni ve stejném období
Čínští producenti se dostali postupně do nekomfortní situace, která je nutí přicházet s nebývale agresivními slevami, z pohledu evropských firem velmi atraktivní nabídkou. A zdejší firmy na to budou pochopitelně reagovat. Obzvlášť ve světle rostoucích vstupů a smršťujících se marží, u nichž nelze čekat nějakou zásadní změnu k lepšímu. Na koncových cenách spotřebičů se inflace podepsala zatím zcela minimálně.
Čínský Haier si byl vědom nutnosti budovat výrobu v Evropě ještě před příchodem covidu. Dokládají to investice v Rumunsku a Turecku, kde už závody fungují a produkují zboží. V obou zemích se navíc nadále rozšiřují. Nejnověji v tureckém Eskişehiru, kde byla slavnostně otevřena nová výroba myček.
Jak je na tom kontejnerová doprava
V Číně se podle našich zdrojů z trhu situace stabilizovala a firmy nemají potíže s nakládkou zboží a vyplutím lodí podle plánu. Dochází ovšem k tomu, a dle našich informací nadále docházet bude, že lodě vynechávají nakládku v některých přístavech a nastávají změny v trasách lodí, protože rejdaři s klesajícími zisky vyvíjejí větší snahy optimalizovat využití svých flotil. A to i tím, že lodě úmyslně zpožďují nebo do jejich tras přidávají nebo z nich ubírají přístavy.
V severomořských přístavech nadále přetrvává kritická situace a lodě nadále čekají, i když už složení nákladu z lodi a nakládka na vlak netrvá měsíce či dva, ale pouze asi dva týdny. To je samozřejmě stále hodně dlouhá doba, nicméně jde o citelné zlepšení. Přesto hledají dopravci alternativy, i kvůli stoupajícím vícenákladům, takže se začíná v jejich branži hovořit o polském Gdaňsku jako možné nové bráně do východní Evropy.
Vývoj průměrné ceny za 40stopý kontejner od loňského 27. listopadu až do letošního 9. listopadu a na 4 světových linkách ze Šanghaje. Už během jarních měsíců začala cena postupně klesat. Zdroj: Drewry Supply Chain Advisors
Lubor Jarkovský
